Prosím nevšímejte si grafických detailů, na všem se pracuje. ^^

Říjen 2014

Stromy

14. října 2014 v 20:42 | Angie |  • Mé názory a myšlenky •
V tomto článku se nejedná o žádný biologický rozbor, či něco podobného. xD
Tajemné to bytosti. ^^

Stromy. Co si pod tím názvem představíte? Možná vaši učitelku biologie, která je jimi posedlá. (Vím, o čem mluvím. :D) Nebo jednoduše strom. Na světě je jich tolik.. Vždyť přece není třeba se tím vzrušovat. Ráda bych vás tímto článkem přesvědšila o opaku. ^^
(Ano, ano. Je mi jasné, že si všichni myslí, že tady budu rozebírat průběh fotosyntézy, ale vážně, tak to není. :D)

Vězměte si strom. Je tak krásný, tak silný. Ale pro lidi celkem běžný. Setkáváte se s nimi všude, už to nikdo nebere nijak vážně.
Ale je strom vážně jen to, co my na něm vidíme?

Our generation >.<

11. října 2014 v 20:31 | Angie |  • Mé názory a myšlenky •














Upřímně, máte taky někdy pocit, že jste z jiné planety?

Jak začít? Mno, poslední týden byl (jako skoro každý >.>) pro mě docela psychicky náročný, a to kvůli jediné věci: Spolužákům. (Ale aspoň jsem získala inspiraci na článek. :D)

Mojí třídě se dá jen těžko přezdívat "Sehraný tým"- tak, jak je to u jiných. Přijde mi, jako bych se narodila mimo dobu, kdy jsem měla. Nerozumím jim, jejich chování, jejich řeči, nerozumím ničemu. Proč se stále někteří z mé věkové kategorie chovají jako hovada? Proč si navzájem ubližují, ponižují se, nadávají si? Nechápu to. A nikdy to ani nebudu chtít chápat.

Kolik lidí je na tom stejně jako já?

Chybí mi ten pocit, který jsem měla, když jsem byla malá. V té době jsme si byli všichni rovni, neexistovaly nadávky, předsudky. V pohodě jsme si půjčovali pera, se smíchem se tahali o učebnice. Byli jsme kamarádi.
Zlom nastal zhruba ve třetí třídě. Tehdy jsem po prázdninách nastoupila do školy, a nic jsem nechápala. Ty změny jsem nechápala. Lidé, které jsem považovala za své přátele, mě začali pomlouvat, posmívat se mi. Nevěděla jsem proč. Mamka mi tenkrát říkala, že to dělají, protože vycítili, jak moc citlivá jsem, a že se nemám nechat. Ale jak se má člověk prakticky bez sebevědomí bránit útokům ostatních?
Mé trápení pokračovalo. Přešlo do čtvrté a páté třídy, kdy už jsem naštěstí poznala někoho, komu jsem se mohla svěřit, kdo mě chápal, sdílel to se mnou.

Při nástupu na gymnázium jsem si říkala, jak se všechno mnohem zlepší. Nové prostředí, noví lidé, nový život! Jak moc jsem se spletla.
V šesté třídě nastala další změna. Posmívání přešlo v ignoraci, hádky přestaly existovat. pro ně přestala existovat. Teda ne, že bych si stěžovala.
V sedmé třídě jsem na vlastní kůži pocítila, jak krutí a nenávistní dokážou být. Stále nevím, proč to udělali. Vůbec se v nich nevyznám. -_-

Od té doby se moc věcí nezměnilo. Stále žasnu nad jejich uvažováním- hází po sobě svačinama, propiskama, řvou na celou školu, až musí přijít ředitel, smějí se sobě navzájem… Jsou hrozně egoističtí.
Nad čím přemýšlí? Proč to dělají? Baví je ubližovat ostatním? Nejsíš to je jen kombinace puberty+ega+mozku šestiletých dětí. Pokud bych tím děti neurazila. ._.
Jejich nová zábava je, že když např. učitel řekne něco vtipného, začnou se hrozně sarkasticky a dlouze smát nebo tleskat, přičemž se ho snaží jenom zesměšnit. Říkají tím: "Ježiš, to bylo trapný".
Dál si o mně asi polovina třídy myslí, že jsem divná. Divná, protože se hned s každým nebavím, protože se nevyjadřuju hlasitě, protože si o sobě nemyslím, že jsem nějak zvlášť úžasná-krásná-chytrá, protože nemám potřebu ze sebe dělat někoho jiného. Nevidí rozdíl mezi 'divným člověkem' a 'jiným člověkem'. Poslední půlrok o mně vznikaly pomluvy typu- jak jsem namyšlená, jak jsem trapná, jak nemám smysl pro humor.. Je těžké to někomu vymlouvat, vysvětlovat. A já už to neřeším.

Jen jim přeji, ať z té puberty brzo vyrostou.

Na konec bych ráda řekla, že článkem není myšleno, jak hrozní jsou všichni moji vrstevníci. Je to jen moje osobní zkušenost, o které jsem potřebovala napsat. ^^

Doufám, že máte skvělé spolužáky.

Angie

Pozitiva ^^

8. října 2014 v 22:09 | Angie |  • Angie's galaxy •


Nebyla jsem tady dva měsíce. Dva. Měsíce. To je trochu trapas. >.>
...Bylo toho na mě poslední dobou tak nějak moc. Každopádně, je to teď snad lepší a budu mít víc času se zaměřit na věci, co mě baví, pozitiva. ^^
Tento článek bude spíš takový kratší a informativní, sdělení, že se vracím, s novým nadšením. :D (Whoa, až neuvěřitelné, kolik sebedůvěry může vzejít z jednoho milého komentáře. Škoda, že jsem si ho všimla tak pozdě. ._. )
Mám tunu nápádů na články a první kapitolu povídky, takže jestli mě to chytne, bude to ještě zajímavé. :D
Hmm, jak se na to dívám, tak už melu z posledního. Tímhle zdlouhavým procesem jsem jprostě chtěla zdělit:
ANGIE'S BACK AND SHE'S STRONGER THAN BEFORE. ^^

Angie